Domácí Gastro Bernard

Bernard

231
0
Sdílejte

ZDRAVÉ MAGORSTVÍ jej dovedlo k úspěchu

Umí si ze sebe udělat legraci a na každé situaci najde něco pozitivního. Stanislav Bernard svéráznou cestou dovedl svůj pivovar mezi ty nejlepší. „Spíš než číslům věřím své intuici,“ říká.

 

Krátce po revoluci si vzal dvaapadesátimilionový úvěr a koupil chátrající pivovar, z něhož během několika roků udělal jeden z nejúspěšnějších v republice. Stanislavu Bernardovi odvaha rozhodně nechybí, důležitější než čísla je pro něj intuice. Osvícený muž, který cvičí jógu, sám považuje střídmou konzumaci piva za zdraví prospěšnou a českou spotřebu piva za nikterak vysokou.

Vaše kampaň se sloganem „Pivo dobré, majitel magor“ před nedávnem doslova obletěla republiku. Považujete se vy sám za magora?

Za magora v pravém smyslu slova ne, myslím, že mi to docela pálí. Ale když mám chuť něco dělat, tak do toho jdu po hlavě. V tu chvíli možná nejdu vědomě do všech možných propočtů, ale rozhoduju se podle své intuice. Takže je ve mně určitý prvek zdravého magorství.

Právě vaše podnikatelské začátky byly ne zrovna obvyklé. Půjčil jste si miliony a koupil chátrající pivovar. Jak vás to napadlo?

Je pravda, že mým snem po revoluci bylo zkusit podnikat. V roce 1991 stát prodával pivovar v Humpolci a já se spolu s kamarádem Josefem Vávrou rozhodl jej koupit. Tehdy jsem si jako fyzická osoba půjčil těžko uvěřitelných 52 milionů a koupil pivovar, který jsem předtím ani osobně neviděl. Věděl jsem, že bude spousta věcí potřeba udělat, ale netušil jsem, že pivovar je v až tak zoufalém stavu.

Takže začátky více než složité…

To ano, riziko to bylo obrovské, ale dnes tady sedíme a zvládli jsme to. Pokud do něčeho jdete naplno a baví vás to, tak jsem přesvědčený, že i špatné počáteční podmínky nemusí být konečnou. V začátcích se nám ale třeba stávalo, že se porouchala nějaká mašina, my museli lidi poslat domů a pak jsme nějakým zázrakem dokázali všechno spravit. Stroje ale byly tak staré, že se třeba ani nedaly sehnat náhradní díly.

Tehdy jste ale bydlel v Háji ve Slezsku, kde jste přespával?

Zpočátku u dalšího našeho společníka, potom nějaký čas ve spacáku na karimatce přímo v kanceláři. Na luxus si nepotrpím, klidně i dnes nemám problém přespat pod širákem.

Pivovar nese jméno po vás, přitom v začátcích jste byli tři. Proč tedy zrovna Bernard?

Tři večery jsme seděli, a přemýšleli, jak pivovar pojmenovat. Často je to tak, že se pivovar jmenuje podle města, kde stojí. Humpolecké pivo ale tehdy nemělo zrovna nejlepší pověst a my potřebovali lidem ukázat, že se hodně změnilo. Padlo asi milion místních názvů, ale pořád to nerezonovalo. Pak někdo plácnul Bernard. Když se tak jmenujete, tak se vám to těžko hodnotí, pak ale člověk přemýšlí, zjistí, že se to nemusí překládat do cizích jazyků a ani to neznamená nic špatného. Jako třeba Eta, která má název jako jedna teroristická organizace. Z našeho pohledu je to možná úsměvné, ale kdyby se to stalo, tak do ciziny nevyvezete nic. A konečně, jak já s oblibou říkám, tak Bernard nezní vlastně vůbec špatně. (směje se)

Nakonec to byl asi dobrý tah, svůj obličej jste o mnoho let později využil v billboardové kampani. To do té doby nebylo úplně obvyklé, pivo většinou propagovaly polonahé modelky…

Máte pravdu, že to klišé takhle fungovalo. Nahá modelka je přitažlivá, muže to vzrušuje, takže je jednoduché spojit to s pivem. Je tam ale vidět nedostatek invence, je to prvoplánové. My jsme ale chtěli něco jiného, něčím se odlišit. Poprvé se moje tvář objevila na etiketě nealkoholického piva, vlastně tam zůstala až dodnes. Když mi tehdy přinesli první návrh, na kterém byla moje hlava plešatá, myslel jsem, že si dělají srandu. Se sloganem „S čistou hlavou“ to ale skvěle fungovalo.

Propagace vašeho pivovaru je vůbec hodně svérázná, třeba ta s Aničkou Dajdou…

Ano, když jsme asi před deseti lety vymýšleli kampaň, jako na zavolanou přišla první řada Superstar. Vyskytla se tam Anička Dajdou, neuměla zpívat, neuměla anglicky, neměla hudební sluch. Ale sebevědomí měla obrovské. S ní jsme zahajovali kampaň „Svět se zbláznil.“ Okamžitě jsme měli obrovskou rezonanci v médiích, spontánní reakce, bylo to pro nás skvělé PR.

V kampani jste se naposledy objevil s popiskem „Pivo dobré, majitel magor.“ Jak něco takového člověka napadne?

Původně to bylo součástí obálky mé knižní biografie. Na zadní stranu se vždycky píšou takové ty chvalozpěvy, někdo slavný si to přečte a pak knihu doporučí. My ale jdeme vlastní cestou, tak mě napadlo, že tam dáme takové ty negativní reakce z facebooku a webu. Vytáhli jsme asi deset takových výroků a jedním z nich bylo právě „Pivo dobré, majitel magor.“ Takže jsem to použil na přebal knihy a později právě i na billboardy. Nemám problém udělat si sám ze sebe legraci.

Mimochodem vaše kniha byla v prodejnosti velmi úspěšná…

To ano, samého mě to překvapilo. Loni se jí za sedm měsíců prodalo asi 17 tisíc, což je na zamrzlý český knižní trh skvělé číslo. Pokud tedy nejste Láďa Hruška a neprodáváte kuchařky. To je ale jiná story. (směje se)

Co je pro vás základem podnikání?

Člověk musí být férový, nesmí nabízet žádné „šméčko.“ Nesmí jít jen o snahu se obohatit nebo, nedej bože, někoho odrbat. Pokud má záměr zdravý, férový základ, pak jsem přesvědčený, že je možné dokázat všechno.

V roce 2010 jste před parlamentními volbami nabízel studentům, že pokud půjdou volit, dáte jim sudy piva. Co jste tím tehdy sledoval, šlo vám o propagaci?

To ani ne, tehdy reálně hrozilo, že ve volbách drtivě vyhraje pan Paroubek a z toho jsem měl strach. Věděl jsem, že pokud půjdou volit mladí lidé, tak pravděpodobně budou volit někoho jiného. Tak jsem třídám maturantů nabídnul sud piva za čestné prohlášení, že jich 85 procent půjde volit. Neříkal jsem jim ale, koho mají volit, to rozhodně ne. Jen jsem chtěl, aby šli volit předtím, než odjedou někam na chatu pařit.

Kolik sudů jste tehdy rozdal?

Tuším, že jich bylo přes tisíc. Takže to ve finále byla vlastně i dobrá propagace. Vždycky tam ale musí být nějaké synergie, člověk nad tím musí uvažovat.

Jaké máte další plány v podnikání?

Hlavní pro mě není zisk a růst, ale bavit se vařením co nejlepšího piva, budovat kultovní značku a mít skvělé vztahy se zákazníky. To paradoxně přináší právě zisk a růst.

V současné době rozbíháte koncept vlastních restaurací. Přemýšlíte i o Olomouci?

Zatím máme tři puby v Praze, tam to zkoušíme. Nechceme ale, jen kvůli prodeje, spolupracovat s každým. Navíc do zájemců neinvestujeme finančně, kdo chce naši franšízu mít, musí naší značce věřit a musí vyznávat naši firemní kulturu, mít podobné charakterové vlastnosti. Přeci jen je to hlavně naše vizitka, nejde nám jen o prodej piva. Pokud se ukáže, že takový koncept je životaschopný, chceme jej dostat i do dalších měst, Olomouc nevyjímaje. Musí se tam ale vždy najít dobrý partner.

Jak si nejlépe od každodenního shonu odpočinete? A dokážete to vůbec?

Dnes už ano, dokázal jsem v posledních letech velkou část povinností delegovat. Až na naprosté výjimky se nezabývám denním řízením, mám na to spoustu schopných lidí. To je ale nutný předpoklad pro to, aby člověk mohl vést pivovar téměř čtvrt století.

Takže si můžete dovolit vypnout si telefon na celý víkend?

Dělám to tak, že vypnu zvonění. Když tam pak najdu něco důležité, tak volám zpátky. Jinak jsem dřív odpočíval hlavně sportem a cestováním, což mě baví dodnes. Nedávno jsem jel na víkend běžkovat do Jeseníků, jasno, bezvětří, prostě nádhera. Baví mě i muzika a poslední dobou jsem se začal hodně zabývat vnitřní jógou. U ní si člověk hodně odpočine, je to úplně jiný pocit, než na jaký jsem byl celý život zvyklý. Vždycky jsem byl extrovert a tohle jde spíš do nitra člověka.

Plníte jako majitel pivovaru český průměr v pití piva?

Pokud se nepletu, tak je to dnes okolo 150 litrů na osobu, to máte 300 piv za rok. Momentálně si dávám pauzu od všeho alkoholu, po těch letech jsem si řekl, že pauza nezaškodí. Jinak jsem ale logicky vždycky normu překračoval. (směje se) Ono to vychází na necelé pivo denně, a když je chlap trochu pivař, tak zvládne dvě, tři,… ☺. I řada uznávaných lékařů dnes říká, že umírněná konzumace alkoholu, ať už piva nebo třeba vína, je u zdravého člověka prospěšná. Takže bych ten český průměr neviděl tak špatně.

Profil:

Stanislav Bernard

Narodil v roce 1955 v Opavě, je ženatý, má dvě děti. V roce 1991 získal se dvěma společníky v dražbě pivovar v Humpolci, který od té doby nese jeho jméno. V minulosti zakládal Český svaz malých nezávislých pivovarů, v němž působil jako prezident. Angažuje se také v Nadačním fondu proti korupci. Ve volném čase se věnuje především sportu, aktivně se zabývá vnitřní jógou.

Sdílejte
Předchozí článekRIMEX
Další článekZahrada v pytli

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here