Domácí Domov Tramvajové sloupy na třídě 1. máje jsou jediné možné řešení, tvrdí magistrát

Tramvajové sloupy na třídě 1. máje jsou jediné možné řešení, tvrdí magistrát

381
0
Sdílejte
Sloupy na třídě 1. máje v Olomouci

Text: Ondřej Krupčík

Na třídě 1. máje v Olomouci vyrostly tramvajové sloupy, které nahradí dosavadní upevnění na zdech okolních domů. Má jít o celkem devatenáct stožárů a náklady spojené s jejich zřízením se blíží pěti milionům korun. Podle památkářů a některých občanů se jedná o bezohledný zásah do historické části města, podle magistrátu je to jediné možné řešení.

Návrh architekta Petra Malého z roku 2000, který je předlohou probíhající rekonstrukce, pracoval s využitím zdí pro kotvení trolejového vedení, jak tomu bylo doposud. Výsledná podoba třídy 1. máje s tímto řešením ale nepočítá. Podle mluvčího Magistrátu města Olomouce Michala Folty šlo o ideovou studii, nikoliv o detailní technický projekt. „Architekt tehdy zřejmě automaticky pracoval s uchováním závěsů na fasádách, což se dnes, o sedmnáct let později, ukazuje jako problematické,“ uvádí Folta. Výsledkem je rekonstrukce za 4 718 000 Kč, což je 3 899 000 Kč bez DPH. Tuto částku lze dohledat ve smlouvě uzavřené mezi Magistrátem města Olomouce a společností Eurovia a potvrdil jí také mluvčí Folta. Uvedená cena zahrnuje demolici starého zařízení, práci, instalaci devatenácti sloupů a nového vedení.

10 tisíc za upevnění na zdi, nebo 80 tisíc za sloup

Stožáry se v projektu objevily po jednání s vlastníky nemovitostí, na jejichž zdech bylo vedení doposud zavěšeno. „Majitelé nejprve dostali písemnou zprávu, a následně s nimi dotyčný zástupce Dopravního podniku města Olomouce (DPMO) opakovaně osobně jednal,“ uvedl Folta. Celkem bylo potřeba vyřešit osmnáct závěsů. V pěti případech byli podle jeho slov majitelé důsledně proti umístění a nebylo možné je přesvědčit. Dalším výsledkem bylo zřízení devíti dohod o věcném břemeni, v rámci kterých vyplatil DPMO jednotlivým vlastníkům deset tisíc korun. Dále vznikly čtyři smlouvy o umístění závěsů, které mají v porovnání s věcným břemenem nižší závaznost, těmto majitelům vyplatil dopravní podnik dva tisíce, uvedl Folta. Na základě čeho byly stanoveny tyto částky, nedokázal mluvčí říci. Podrobnější informace se před zveřejněním článku nepodařilo získat ani od DPMO. Cena za jeden sloup je ovšem v porovnání s uvedenými částkami několikanásobně vyšší. V závislosti na konkrétním typu se jedná o 79, nebo 85 tisíc korun za jeden kus.

Petru Daňkovi, představiteli spolku Za krásnou Olomouc a krajskému zastupiteli za ProOlomouc, se částka vyplacená majitelům zdá nízká. „Pokud bych byl vlastníkem domu, na který má být nový závěs umístěn, chtěl bych více. Nebo alespoň záruku, že provozovatel tramvajové trati bude po dobu umístění závěsu na mém domě případné poruchy spravovat. Myslím si, že přijatelné podmínky bylo možné nabídnout.“

Systémové, ale asi neestetické řešení

Podle Jiřího Teichmanna, který přibližně 30 let vlastnil nemovitosti v daném místě, mělo tramvajové vedení jednoznačně negativní vliv na jeho objekty. „Když se dělala projektová dokumentace třídy 1. máje, tak se mě ptali, jestli souhlasím s umístěním na dům. Jednání s městem probíhalo v pořádku, v tom se musím magistrátu zastat, ale nepamatuju si, že by mi za to něco nabízeli.“ Teichmann zavěšení odmítl a podle jeho slov nebyl sám. „Nikdo to na baráku nechtěl. Ani ne tak z důvodu statiky, ale celkově se tam prostě musejí přenášet vibrace. Sloupy jsou tam proto, že majitelé domů nesouhlasili. Ale také se mi to nelíbí,“ doplnil Teichmann. Z estetických důvodů dokonce nabídl umístění sloupu na vlastním pozemku, město o něj však nemělo zájem.

Vlastní zkušenost popsala také Miroslava Nácarová, která je spolumajitelkou nemovitosti v dané ulici. „Když jsme přibližně před dvaceti lety objekt rekonstruovali a nechali si zpracovat statiku, štít se vlivem tramvajového vedení vychyloval.“ Dále popsala, že závěs bude uchycený v jiném místě. „Projektant to opět navrhl do štítu a dlouho jsme s manželem bojovali, aby to bylo umístěné do nosné zdi.“ Paní Nácarová je spolumajitelkou, která podepsala smlouvu o věcném břemeni. „Nebylo možné to řešit jinak, sloupy tam dát nešlo.“ Jednání s městem ohledně sloupů podle jejích slov proběhlo korektně. „Pouze rekonstrukce chodníků, kterou měl na starosti stavební úřad a který vyšel jen veřejnou vyhláškou, byl dost podraz. Plno vlastníků se například nedozvědělo, že se budou zužovat chodníky a dělat parkoviště,“ doplnila.

Podle Daniela Lemáka, statika, kterého autor článku požádal o vyjádření, může trakční vedení zavěšené na domě skutečně způsobit dílčí poškození, případně poškozovat konstrukci domu. Podle jeho slov se v dané lokalitě nacházejí staré zděné domy s dřevěnými trámovými stropy, do kterých může být kotvení problematické a v některých místech i neřešitelné. „Je nezbytné kotvit do neztuženého zdiva. Je nutné navrhovat každé kotevní místo samostatně a projednat ho s jednotlivými majiteli. Asi chápu, že problémů je v tomto případě příliš, ne vždy zcela řešitelných, že se investor rozhodl pro systémové, i když asi neestetické řešení,“ popsal Lemák.

Nejlepší kompromis ze všech možných

K celé rekonstrukci třídy 1. máje, i jejím dílčím částem, se opakovaně vyjádřil také Národní památkový ústav (NPÚ), přes jehož nesouhlas bylo v roce 2010 výkonným orgánem památkové péče Magistrátu města Olomouce vydáno souhlasné stanovisko. Mluvčí magistrátu Folta uvedl, že výsledná podoba rekonstrukce vznikla právě na základě hledání kompromisu mezi požadavky NPÚ, návrhy projektantů a zájmem na zachování provozu tramvajové dopravy v dané části města. „Výsledkem bylo stanovení kompromisního řešení, přičemž plně vyhovět maximalistickým požadavkům NPÚ ve věci osazení trakčních sloupů nebylo možné, měla-li být zachována tramvajová doprava v centru města.“ Kompromis se podle slov Folty týkal také druhé strany. „Projektanti museli omezit počet sloupů na minimum nezbytné pro zachování nosnosti a dodržení bezpečné vzdálenosti.“ Uvedl také, že původní projekt počítal s větším počtem sloupů. Jejich přesný počet a rozdíl v porovnání se současným stavem ovšem nedohledal.

Ředitel olomoucké pobočky NPÚ František Chupík se ale na uvedené řešení dívá jinak. „Kompromis mezi požadavkem NPÚ a výslednou realizací ve věci stožárů jsme nenalezli. Jde o odraz obecnější situace v nepoměrném prosazování protichůdných legitimních veřejných zájmů, ve kterých má památková péče slabší pozici, než by jí náleželo s ohledem na hodnotu dotčeného území.“

Projekt za téměř 82 milionů korun tedy provází řada kontroverzích názorů. Kompletní dokončení se očekává 7. listopadu tohoto roku. Jak bude ulice po rekonstrukci vlastně vypadat, se uvidí až po jejím dokončení, konstatoval dotázaný Petr Daněk.

 

 

Sdílejte
Předchozí článekArchitekt Točík

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here